V čem spočívá management volně žijící zvěře?

Management volně žijící zvěře je mnohem komplexnější, než se na první pohled zdá. Nejde jen o prosté „počítání jelenů“. Je to o udržování křehké rovnováhy ekosystému, o citlivém zásahu tam, kde příroda sama selhává. Zahrnuje:

• Regulace populací: Aby se zabránilo přemnožení některých druhů, které by mohlo vést k devastaci vegetace a následnému ohrožení dalších živočichů. Myslím třeba na situace, které jsem viděl v Africe, kde přemnožení slonů zničilo rozsáhlé oblasti lesa. Podobně i v Evropě může přemnožení kopytníků poškodit biodiverzitu.
• Ochrana ohrožených druhů: To zahrnuje aktivní ochranu biotopů, boj proti pytláctví a v některých případech i chov v zajetí s následným vypouštěním do volné přírody. Vzpomínám na projekt z Nepálu, kde se snažili zachránit kriticky ohrožené sněžné leopardy.
• Udržování normovaných stavů zvěře: Toto je komplexní proces, který zohledňuje nosnou kapacitu prostředí, potřeby lesního hospodářství a také potřeby lovu. Správné hospodaření s populací zvěře je klíčové pro dlouhodobé zdraví ekosystému.

Důležité je zdůraznit, že management zvěře není jen o lovu. Jedná se o komplexní a dlouhodobý proces, který vyžaduje hluboké znalosti ekologie, biologie a také socioekonomických faktorů. Správný management zvěře je nezbytný pro zachování biodiverzity a pro udržitelné využívání přírodních zdrojů.

• Monitoring: Pravidelné sledování stavů populací zvěře je klíčové pro efektivní management. To zahrnuje různé metody, od sčítání po analýzu stop a trusu.
• Prevence chorob: Ochrana zvěře před nemocemi je nezbytná pro udržení zdravých populací. Preventivní opatření zahrnují například očkování a kontrolu šíření parazitů.

Kde nesmí myslivec střílet?

Myslivec, zkušený cestovatel i znalec přírody, ví, že střelba není jen o přesnosti, ale především o zodpovědnosti. Nikdy nestřílíme ve směru, kde hrozí nebezpečí – to je základní pravidlo, které platí i v nejdivočejších koutech světa. To znamená nikoliv jen přímo na lidi, ale i do míst, kde se mohou nacházet.

Nebezpečný směr střelby zahrnuje:

• Jakoukoli oblast v dostřelu zbraně, kde se mohou nacházet lidé, ať už je to turistická stezka, osada, nebo jen odlehlé místo, které můžeme mylně považovat za opuštěné.
• Zvířata, která nejsou cílem lovu. Střela může mít nečekaný odraz a způsobit tak neočekávanou škodu.
• Budovy, dopravní prostředky a další objekty, které mohou být zasaženy odraženou střelou nebo střelou, která mine cíl.

Zvláště opatrní musíme být při střelbě na zvěř na horizontu. Tam je totiž obtížné přesně odhadnout vzdálenost a trajektorii střely, a riziko zranění nevinných se dramaticky zvyšuje. Stejně nebezpečná je střelba v těsné blízkosti horizontu.

Pamatujeme si:

• Vždy si důkladně prohlédněte prostor kolem sebe, než vystřelíte.
• Používejte vhodný typ střeliva a zbraň pro danou situaci.
• Respektujte zákony a předpisy týkající se lovu a střelby.

Zodpovědná střelba je klíčová nejen pro bezpečnost, ale i pro zachování úcty k přírodě a k životu samotnému.

Kdy má policie právo střílet?

Právo policie střílet je v České republice, stejně jako v mnoha jiných zemích, striktně regulováno a není samozřejmostí. Můj osobní zájem o právní aspekty cestování mě přivedl i k tomuto tématu. Zkušenosti z cest mi ukázaly, že zákony se liší, a proto je důležité znát místní předpisy.

Situace, kdy policista může použít zbraň, se týká především krajní nouze a nutné obrany. To znamená, že musí existovat bezprostřední ohrožení života nebo zdraví, jak policisty, tak i dalších osob. Představte si například situaci s ozbrojeným útočníkem, který ohrožuje civilisty – v takovém případě je použití zbraně ospravedlnitelné.

Dále je důležité zmínit neuposlechnutí výzvy k vzdání se. Pokud pachatel s nebezpečnou zbraní ignuruje jasné a opakované výzvy k kapitulaci, je použití zbraně oprávněné. Toto je kritická situace, kdy hrozí značné nebezpečí.

Zadržení nebezpečného pachatele před útěkem je další legitimní důvod. Pokud existuje vysoké riziko, že pachatel uteče a spácha další trestný čin, policie může použít sílu, včetně střelné zbraně, k jeho zadržení. Představte si situaci s pachatelem po bankovní loupeži, který se snaží uprchnout.

Posledním důvodem je překonání aktivního odporu směřujícího ke zmaření závažného zákroku. Pokud se pachatel aktivně brání zatčení a hrozí vážné zranění policistů nebo jiných osob, může být použití zbraně nutné. To se může týkat například pokusu o odzbrojení policisty nebo útoku na něj.

Je důležité si uvědomit, že použití zbraně je vždy krajní řešení. Policisté jsou povinni vyčerpat všechny méně násilné prostředky, než přistoupí k použití střelné zbraně. Vždy se snaží minimalizovat riziko zranění a dodržovat přísné procedury a protokoly.

• Shrnutí legitimních důvodů pro použití zbraně policií:
• Krajní nouze
• Nutná obrany
• Neuposlechnutí výzvy k vzdání se
• Zadržení nebezpečného pachatele před útěkem
• Překonání aktivního odporu ke zmaření závažného zákroku

Pamatujete si, že se situace v různých zemích liší. Znalost místních zákonů je klíčová pro bezpečnou a bezproblémovou cestu.

Které jsou specifické výrazy pro popis parohaté zvěře?

Specifické výrazy pro popis parohaté zvěře? To je kapitola sama o sobě! Mnoho let jsem cestoval světem a pozoroval různé druhy jelenovitých. Základní je rozlišení kelců, dlouhých špičáků v horní čelisti, které se vyskytují například u jelenů a danělů. Ale to je jen začátek.

S věkem se u jelenů mění i jejich paroží. Starší jedinci, řekněme po 13-14 letech, často vykazují sníženou schopnost tvorby velkého paroží. Tito jedinci se pak někdy označují jako zpátečníci. Jejich paroží je menší a méně rozvinuté než u mladších, silných samců.

A pak jsou tu detaily, které jsem si zapisoval do mého deníku:

• Větrník: označení pro typ paroží s neobvyklým, rozvětveným tvarem.
• Slzník: malý výrůstek na paroží, často se vyskytující v blízkosti růžice.
• Hříva: hustá srst na krku, typická pro některé druhy parohaté zvěře, hrající důležitou roli v rituálních soubojích.

Kvalita a velikost paroží je důležitým indikátorem zdraví a síly zvířete. Studium těchto detailů je klíčové k pochopení chování a ekologie parohaté zvěře. Důležité je si uvědomit, že terminologie se může mírně lišit dle regionu a místních zvyklostí.

Kdy může myslivec střílet?

Střelba na zvěř je v Česku striktně regulována. Myslivecký řád (zejména článek 44) zdůrazňuje naprostou nezbytnost bezpečného rozpoznání cíle před výstřelem. Žádné omluvy typu „spletl jsem si psa s liškou“ neplatí. Před výstřelem si proto vždy důkladně prohlédněte terč a ujistěte se, co míříte.

Důležité aspekty pro turisty v lesích:

• Vždy respektujte vyznačené myslivecké oblasti a dodržujte případná omezení.
• Noste výrazné oblečení, abyste byli lépe viditelní.
• Informujte se o aktuálních loveckých akcích v dané oblasti. Informace získáte na obecním úřadě nebo u místních myslivců.
• V případě střelby v blízkosti se okamžitě a co nejrychleji dostaňte do bezpečí, ideálně za nějaký překážku.

Bezpečnostní pravidla pro střelce:

• Před každým výstřelem zkontrolujte, zda je oblast za cílem bezpečná.
• Nikdy nestřílejte na pohybující se cíl, pokud si nejste jisti jeho identifikací.
• Dodržujte bezpečnostní vzdálenosti od ostatních osob.
• Používejte střelivo vhodné pro daný typ zbraně a zvěř.

Pamatujete, že neopatrná manipulace se zbraní a nedodržování mysliveckých předpisů může mít vážné následky, a to jak pro vás, tak pro ostatní.

Čím přikrmovat zvěř?

Nejpřirozenější potravou pro zvěř je bezesporu to, co si sama najde – sušené trávy, byliny, letorosty keřů a stromů. Sušený maliník je skvělý doplněk, ale pozor na plísně! V zimě, když je sníh hluboký a potrava nedostupná, ocení zvěř jadrná krmiva. Kaštany, žaludy, bukvice jsou ideální, ale dbejte na to, aby nebyly plesnivé ani zkažené. Obilí je vhodné jen v omezeném množství a z něj pouze oves, jiné druhy mohou způsobit zažívací problémy. Kukuřice a hrách jsou vhodné v menším množství jako doplněk, ne jako hlavní zdroj potravy. Zapamatujte si: klíčem je rozmanitost. Monotónní strava může zvěři škodit. Při krmení je důležité vyhýbat se zbytky z kuchyně, plesnivým potravinám a solenému či kořeněnému jídlu – to může být pro zvěř smrtící. Ideální je krmivo rozhazovat po zemi, nikoli do krmítek, aby se simulovala přirozená pastva a zabránilo se šíření nemocí. A pozor na to, kde krmíte – vyberte si klidné místo, mimo turistické trasy, aby zvěř nebyla zbytečně stresována.

Co dát zvířátkům do krmelce?

Zimní krmení zvěře je zodpovědností nás všech. Nejen jablka a mrkev, ale i méně obvyklé pochoutky, jako jsou bukvice, žaludy a kaštany, sbírané během podzimních toulek lesem, ocení lesní obyvatelé. Z vlastní zkušenosti z expedic po Evropě vím, že variabilita potravy je klíčová pro jejich zdraví. Kromě klasické řepy a kukuřice přidejte i seno a usušenou letninu – ideálně v menších dávkách, aby se zabránilo plýtvání a přilákaly se i menší druhy zvířat. Ovoce a zeleninu je důležité nakrájet na menší kousky, usnadníte tak zvířatům konzumaci. Pamatujete na jeřabiny? Tyto vitamínové bomby jsou skvělým zdrojem energie. Při krmení dbejte na čistotu krmelce a okolí, předcházíte tak šíření nemocí. Rozmanitá strava je cestou k silné a zdravé zvěři, ať už se nacházíte v Českém Švýcarsku, nebo v hlubinách Beskyd – princip je stejný.

Čím přilákat divočáky?

Nejlepší návnada na divočáky jsou jednoznačně rybí zbytky, třeba z porcování větších ryb – toho se nikdy nenajedí! Z vlastní zkušenosti vím, že i silný zápach zkažených ryb je pro ně neodolatelný. Důležité je ale umístění. Vyhněte se místům, kde by návnadu mohli snadno objevit psi nebo jiná zvířata. Ideální je skryté místo, třeba v blízkosti potoka nebo lesního jezírka.

Lanýžové výtažky jsou sice účinné, ale drahé. V Německu je běžně používají, ale já jsem osobně zaznamenal lepší výsledky s rybinami. Kromě samotného aroma je důležité i to, že ryby představují pro divočáky snadno dostupný zdroj energie. Pokud chcete experimentovat s lanýži, hledejte kvalitní výtažky, nejlépe od renomovaných dodavatelů mysliveckých potřeb.

Důležité upozornění: Při používání návnad dodržujte platné zákony a předpisy týkající se ochrany přírody a myslivosti. Návnady by neměly ohrožovat jiné živočichy.

Jak se jmenuje mládě jelena?

Mládě jelena se jmenuje kolouch, méně často kolouš. Laně, tedy samice, poznáte snadno – parohy nikdy nemají. Samci je nosí jen přes léto a shazují je na konci zimy po říji, kdy probíhají jejich dramatické souboje o samice. Při treku v lese se soustřeďte na stopy – kolouchovy jsou drobné, oválné. Stopy dospělých jelenů jsou podlouhlé, s výraznými otisky kopyt. Pozor na trus – u jelenů je kulovitý, tmavý a poměrně suchý. V létě se jeleni pasou na loukách a pasekách, v zimě spíše v lesích, kde hledají potravu pod sněhem. Všímejte si také jejich okusu na kůře stromů – typické jsou oškrábance od parohů samců.

Důležité je pamatovat na to, že jeleni jsou plachá zvířata, takže pokud je uvidíte, zachovejte klid a dodržujte bezpečnou vzdálenost. Nikdy se k nim nepřibližujte příliš blízko a nezkuste je krmit – může to být nebezpečné jak pro vás, tak i pro ně.

Jak označují myslivci divoké prase?

Divoká prasata, nepolapitelní obyvatelé evropských lesů, jsou myslivci označována specificky podle pohlaví a věku. Dospělého samce nazývají kňour, zatímco samici bachyně. Mladá prasata prvního roku života, ať už samci či samice, se označují jako selata, markazíni, nebo letošáci. Zajímavostí je, že toto označení “selata” se používá i pro mláďata jiných zvířat, například domácích prasat. V druhém roce života pak mladí kňouři a bachyně nesou označení lončáci. Tato terminologie, odrážející tradiční znalosti a zkušenosti, je klíčová pro pochopení populační dynamiky divokých prasat, jejich chování a pro efektivní management zvěře. Pozoruhodné je, že v různých regionech se mohou objevit i lokální varianty těchto označení, odrážející specifické dialekty a tradice jednotlivých mysliveckých oblastí. Na mnoha místech se můžeme setkat s bohatou kulturou spojenou s lovem divokých prasat, s tradicemi, které sahají hluboko do historie. Pozoruhodné je, že i dnes hraje lov divokých prasat důležitou roli v udržování rovnováhy ekosystémů a v regulaci jejich populací.

Jak odpudit divoká prasata?

Divoká prasata? Žádný problém pro zkušeného turistu! Kombinace je klíčová. Nejprve je důležité aktivně je odlákat od chráněných ploch. Klasické odpuzovače fungují, ale nejlepší je kombinovat je s lákavější alternativou.

Vytvořte jim „prasčí bufet“ mimo vaše pozemky. Zkuste tohle:

• Přirozené lákadlo: Kaštany, žaludy, kukuřice. V lese je najdete běžně, ale můžete i přikoupit. Nezapomeňte, že žaludy jsou nejúčinnější na podzim.
• Ovoce: Jablka, hrušky – jednoduše dostupné a prasata je milují. Zkuste i přezrálé ovoce, které by se jinak vyhodilo.
• Zelenina: Brambory, mrkev. Výborná varianta, zejména na jaře a v létě.

Strategické umístění je zásadní. Nejen na okrajích lesa, ale i v méně přístupných oblastech, kam se ráda stahují. Vždycky je lepší jim nabídnout něco chutného dál od toho, co chcete chránit.

Tip pro zkušenější: Sledování stop a výkalů vám pomůže určit, kde se prasata pohybují a kam je nejúčinněji nalákat. Přemýšlejte strategicky a využijte terén k vaší výhodě. Důležité je pravidelné doplňování potravy. Nepřerušujte jim zásobování, aby si zvykla na nové místo.

• Najděte vhodné místo mimo chráněnou plochu.
• Rozložte potravu.
• Pravidelně doplňujte.
• Sledování pohybu prasat.

Nezapomínejte na bezpečnost! Při manipulaci s potravou dávejte pozor na divoká prasata. Dodržujte bezpečnou vzdálenost. V případě potřeby se poraďte s mysliveckým sdružením.

Proč se střílí lišky?

Odstřel lišek v České republice není řízen centralizovaným plánováním, na rozdíl od regulace populací spárkaté zvěře či divokých prasat. Intenzita lovu je kontinuální, neboť lišky představují potenciální škůdce a jejich populace se snadno přemnožuje. Na rozdíl od mnoha jiných zemí, kde se populace lišek reguluje například přirozenými predátory (např. vlky, v některých oblastech Evropy), v České republice hrají tuto roli především nemoci a aktivita myslivců. To je dáno specifickou biodiverzitou a ekosystémem. Zkušenost z mnoha zemí, které jsem navštívil, ukazuje, že efektivní regulace populací škodné zvěře vyžaduje komplexní přístup, zahrnující i monitoring populací a implementaci preventivních opatření, jako je například ochrana drůbeže a dalších ohrožených zvířat. V některých státech Evropy se například využívají moderní metody regulace populace lišek, včetně selektivních odchytů a sterilizace. Výsledky těchto metod se liší v závislosti na regionálních podmínkách. Problém s přemnožením lišek je globální a jeho řešení si vyžaduje komplexní a adaptabilní přístup, který zohledňuje specifika jednotlivých oblastí.

Je důležité si uvědomit, že lov lišek, byť nezbytný pro regulaci jejich populace, musí být prováděn zodpovědně a v souladu s platnými předpisy, s ohledem na ochranu ekosystému a dalších živočichů.

Kde mohu střílet vzduchovkou?

Střelba ze vzduchovky kategorií D a C-I na území České republiky se řídí zákonem o zbraních a střelivu. Zjednodušeně řečeno, můžete střílet prakticky kdekoliv, pokud neohrožujete sebe ani své okolí. Zahrada je tedy obecně přípustná, ale s důrazem na bezpečnost. Mnoho zemí má podobná, ale i striktnější nařízení – například v některých státech USA je nutné mít speciální povolení i na vzduchovku, zatímco v jiných zemích EU je regulace podobná té české. Vždy si proto ověřte místní předpisy, ať už cestujete kamkoliv. V ideálním případě umísťujte terč do svahu, za pevnou překážku (např. zeď), nebo do zabezpečeného prostoru, který zamezí riziku ricochetu. Důkladně zkontrolujte oblast za terčem – vyhněte se hustě osídleným oblastem, lesům a vodním plochám. Zodpovědné zacházení se zbraní, bez ohledu na kategorii, je vždy klíčové. Pamatujte, že i vzduchovka může způsobit vážné zranění při nesprávném použití. Před střelbou si vždycky důkladně prostudujte platnou legislativu a dbejte na bezpečnostní opatření.

Doporučujeme také zvážit použití ochranných pomůcek, jako jsou brýle a chrániče sluchu, a to i při střelbě na zahradě. V některých zemích, jako je například Německo, je jejich používání dokonce povinné, a to i při střelbě z nízkokalibrových zbraní. Pro bezpečné a legální užívání vzduchovky je nezbytné dodržovat všechny platné zákony a předpisy v dané lokalitě.

Čím vnadit černou zvěř?

Vnadění černé zvěře je fascinující oblast, ve které jsem se během svých cest po světě setkal s různými přístupy. Klasické tvrdé bílé pečivo, nezávadné a vhodné pro všežravce, je jistě bezpečnou volbou. Nicméně, kukuřice se mi osobně osvědčila jako daleko efektivnější. Nejenže ji černá zvěř miluje, ale její využití nabízí i strategickou výhodu.

Místo pouhého rozsypání na zem, což může odradit plašší jedince, doporučuji kombinovat rozhazování s umisťováním kukuřice na různá místa. Například na pařezy, větve, nebo do krmítek zavěšených ve výšce. To simuluje přirozené hledání potravy a zvyšuje atraktivitu vnadidla. Z vlastní zkušenosti vím, že diverzifikace umístění kukuřice vede k vyšší frekvenci návštěv a zlepšuje pozorování.

Důležité je také dbát na pravidelnost. Pravidelné vnadění buduje důvěru a vytváří zvyk. A konečně, nezapomeňte na místní předpisy a legislativu, která se může v různých oblastech lišit.

Kolik zbraní mohu nosit?

Česká legislativa neomezuje počet zbraní, které může držitel zbrojního průkazu vlastnit. To se ovšem liší od praxe v mnoha zemích, kde existují striktní limity, například v Japonsku, kde je držení zbraní velmi restriktivní, nebo v USA, kde se naopak pravidla liší stát od státu a v některých je držení zbraní velmi volné. Důležité je ovšem dodržovat povinnost bezpečného uskladnění zbraní a střeliva, chránící před ztrátou, zneužitím a odcizením. Zatímco jednu či dvě zbraně lze zabezpečit relativně jednoduše, například trezorem v domácnosti, vyšší počet zbraní vyžaduje robustnější zabezpečení, například certifikovaný trezor splňující přísné normy, a pravděpodobně i pojištění odpovědnosti za škodu. Zkušenosti z různých koutů světa ukazují, že bezpečnostní opatření by se měla přizpůsobit nejen počtu, ale i typu zbraní a osobní situaci držitele. Při výběru zabezpečení je vhodné zvážit i faktory jako je například riziko vloupání v dané lokalitě a doporučení odborníků v oblasti bezpečnosti zbraní.

Co policie nesmí?

Co se týče čeho policie nesmí, to je v Česku poměrně dobře definováno, ačkoliv v praxi se občas stane, že se hranice rozostří. Základem je respekt k zákonu – policisté jej musí dodržovat, a to bez výjimky. Nemohou se dopouštět zneužívání pravomocí, například si nárokovat práva, která jim zákon nedává, nebo své pravomoci nad rámec zákona rozšiřovat. To platí stejně pro státní policii jako pro obecní strážníky. Je důležité si uvědomit, že i v případě podezření z trestného činu mají policisté striktně vymezená oprávnění, například ohledně domovní prohlídky nebo zadržení. V případě pochybností o postupů policistů je vhodné si zapsat jejich jména a služební čísla, a případně celou událost nahlásit na interní kontrolu Policie ČR nebo na Generální inspekci bezpečnostních sborů. Vím z vlastní zkušenosti, že v zemích s méně stabilními právními systémy je důležité být obezřetnější, ale i v Česku je dobré znát svá práva a neváhat se jich domáhat. Taktéž doporučuji seznámit se s právy zadržených osob, abyste věděli, co se od vás očekává, pokud budete zadrženi.

Jak ozdobit stromeček pro zvířátka?

Letos jsem si ozdobení vánočního stromku pro zvířátka pořádně užil! Nejenže je to zábavné, ale i skvělý způsob, jak podpořit místní faunu. Klasikou jsou samozřejmě ořechy – vlašské, lískové, ale i žaludy, bukvice a kaštany. Nepodceňujte ani šišky, které poskytují skvělé úkryty pro hmyz, a bobule jako šípky či jeřabiny – zdroj vitamínů v zimním období.

Z vlastní zkušenosti vím, že ptáci ocení slunečnicová a dýňová semínka, zavěšená v sítkách nebo v krmítkách. Obilné klasy, zrní a kukuřice jsou další skvělou volbou. Pamatuji si, jak jsem v rumunských Karpatech viděl veverky s radostí okusovat klasy kukuřice zavěšené na borovice.

A co se týče ovoce a zeleniny? Jablíčka a hrušky jsou vždycky vítány, stejně jako mrkev, celer a kedluben. Při výběru zeleniny dbejte na bio kvalitu a vyhněte se ošetřeným plodinám.

Důležitá poznámka: Vždy se ujistěte, že používáte neškodné materiály a že ozdoby jsou pro zvířata bezpečné. Vyhněte se umělým ozdobám a lesklým materiálům, které by mohly být pro zvířata nebezpečné.

Jak se jmenuje mládě hada?

Mládě hada se běžně nazývá háďátko, což je zdrobnělina od slova had. Tohle je celkem praktické, protože u hadů se pohlaví z vnějšku moc nepozná.

Při treku v přírodě se ale s hadími mláďaty moc nesetkáte. Jsou nenápadná a zkušený turista je spíš pozná podle šupin a stopy než podle samotného mláděte.

Užitečné info pro turisty:

• Většina hadů v ČR není jedovatá.
• Při setkání s hadem zachovejte klid a pomalu se od něj vzdalte.
• Nikdy se ho nedotýkejte.

Druhy hadů v ČR:

• Zmije obecná (jedovatá)
• Užovka obojková
• Užovka hladká
• Užovka podplamatá

Poznávání hadů je důležité pro bezpečnost, proto se před výlety do přírody informujte o místních druzích.

Co je černá zvěř?

Černá zvěř – termín, s nímž jsem se setkal při svých cestách po Evropě, a to především v českých lesích. Myslivci tímto označením myslí divočáka, Sus scrofa, zvíře, které je nesmírně přizpůsobivé a rozšířené od západní Evropy až po východní Asii. Jeho srst, tvořená hustými štětinami, se liší odstínem od tmavošedé přes hnědou až k černé, odtud tedy „černá zvěř“. Zajímavé je, že tato tmavá barva slouží jako skvělý maskovací prvek v hustém podrostu. Mláďata, selata, jsou však nápadná svými hnědými srstmi s charakteristickými světlými pruhy, které jim poskytují kamufláž v lesním prostředí, chráníc je před predátory. Potkal jsem je při svých výpravách několikrát, jejich čenichání a hrabání v zemi je fascinující. Rozšíření divočáků je ovlivněno dostupností potravy a úkrytu, a proto se s nimi lze setkat v různých typech lesů, od listnatých po jehličnaté, ale i v zemědělských oblastech. Jejich omnivornost – konzumace rostlinné i živočišné potravy – jim zajišťuje přežití i v proměnlivých podmínkách. V některých oblastech se stávají škůdci, a proto je jejich populace regulována lovem.