Jako novinář s rozsáhlými cestovatelskými zkušenostmi mohu potvrdit, že fenomén lidí žijících v podzemí existuje a New York má svou specifickou, ač dnes již méně viditelnou kapitolu.
Lidé, kterým se v médiích a literatuře začalo říkat „krtčí lidé“, si skutečně v minulosti budovali provizorní domovy v rozsáhlém labyrintu tunelů pod městem – nešlo primárně o kanalizaci, nýbrž o tunely metra, železniční tratě a další nevyužívané podzemní prostory. Byla to drsná existence ve tmě, chladu a nebezpečí.
Tento jev byl nejvýraznější a nejrozšířenější v 80. a na začátku 90. let 20. století. V té době, vlivem sociálních a ekonomických faktorů, hledaly tisíce bezdomovců útočiště a podzemí New Yorku jim poskytovalo jistou anonymitu a ochranu před nepřízní počasí.
Dnes je situace výrazně jiná. Díky snahám města o čištění tunelů, zlepšení zabezpečení a práci neziskových organizací, které nabízejí pomoc, se počet lidí trvale žijících v podzemí dramaticky snížil. Ačkoli někteří jedinci stále mohou využívat tunely jako dočasné útočiště, nejedná se již o tak masivní komunity, jaké existovaly před desetiletími.
Žijí lidé v opuštěných tunelech metra?
Pokud jste někdy slyšeli legendy o lidech žijících v opuštěných tunelech newyorského metra – ano, tohle téma fascinuje, ale realita v 21. století je poněkud jiná. Éra masivního podzemního osídlení, jakou popisují třeba starší knihy nebo dokumenty, je dnes v podstatě u konce.
Ano, najdou se jednotlivci, kteří stále hledají útočiště v těch nejtemnějších a nejméně přístupných částech rozsáhlého tunelového systému. Ale musíte si uvědomit, že to je extrémně nebezpečné. Život v těchto podmínkách znamená čelit temnotě, špíně, rizikům od projíždějících vlaků, strukturálním problémům, hlodavcům a neustálé hrozbě objevení policií. Nejsou tam žádné základní hygienické podmínky ani bezpečí – jde o přežití v brutálních podmínkách.
Drtivá většina bezdomovců v New Yorku dnes dává přednost oficiálním útulkům. To potvrzují i organizace jako Koalice pro bezdomovce (Coalition for the Homeless). I přes všechny problémy, které útulky mohou mít, představují stabilnější a bezpečnější alternativu než přežívání hluboko pod zemí. Takže zatímco příběhy o “krysích lidech” patří k městským mýtům a historii, realita dnešního New Yorku je jiná – většina bezdomovců žije nad zemí nebo v systému péče.
Co se stalo v newyorském metru?
Událost, která otřásla newyorským metrem a na chvíli zastavila obvyklý chaos ranní špičky, se stala 12. dubna 2025.
Bylo to kolem 8:24 dopoledne v Brooklynu, konkrétně na stanici 36th Street v oblasti Sunset Park, když byl vůz metra plný dojíždějících.
Pachatel, později identifikovaný jako 62letý Frank Robert James, vstoupil do soupravy. Uprostřed jízdy si nasadil plynovou masku, hodil dvě dýmovnice naplňující vůz kouřem a začal střílet.
Použil pistoli Glock 17 ráže 9 mm a vystřelil 33krát.
Přestože na místě nikdo na následky střelby bezprostředně nezemřel, útok a následná panika zranily mnoho lidí. Celkem bylo ošetřeno 29 osob, včetně 10 přímých obětí střelby a dalších zraněných kouřem nebo utrpěných zranění při snaze uniknout.
Po útoku následoval rozsáhlý hon na pachatele, který trval více než 24 hodin, než byl James dopaden na Manhattanu.
Jeho motivy zřejmě souvisely s extremistickými a nenávistnými projevy, které dříve publikoval na sociálních sítích.
Tato událost opět upozornila na výzvy spojené se zajištěním bezpečnosti v rozsáhlých dopravních systémech velkoměst po celém světě.
Jsou v New Yorku podzemní tunely?
V New Yorku ano, tunely rozhodně jsou! A jeden z nich, který v sobě nese kus historie, je tunel Holland. Tento silniční tunel, spravovaný Úřadem pro přístavy New Yorku a New Jersey, se hrdě vine pod řekou Hudson a spojuje pulzující Lower Manhattan s Jersey City. Zkuste si představit, jak to bylo před více než sto lety – Holland Tunnel byl totiž prvním na světě, který se chlubil mechanickou ventilací! To tehdy znamenalo revoluci v inženýrství a bezpečnostní standardy, které se promítly i do dalších podzemních staveb. Když se ocitnete uvnitř, nezapomeňte si uvědomit, že právě zde se psaly dějiny dopravy a technologií.
Žijí lidé v tunelu metra?
Většina bezdomovců hledala útočiště na ulicích nebo v provizorních přístřešcích, ale některým se podařilo najít útočiště v obrovském systému metra a tunelů. V podzemí se skrývá celá komunita. Jeden z největších a nejsnadněji dostupných táborů bezdomovců se nacházel v části tunelu Amtrak, který se táhne 50 bloků pod Riverside Park na Manhattanu.
Je důležité vědět, že:
- Život v tunelu je extrémně nebezpečný. Hrozí nebezpečí z provozu vlaků, kolapsů tunelů, a také násilí.
- Podmínky jsou nelidské. Nízké teploty, nedostatek světla a hygieny, a neustálý hluk.
- Existují snahy o zlepšení situace. Městské úřady a charitativní organizace se snaží poskytnout pomoc a ubytování, ale problém je komplexní.
Pokud se rozhodnete prozkoumat systém metra, mějte na paměti následující:
- Zůstaňte v bezpečných zónách. Neopouštějte označené turistické trasy.
- Buďte obezřetní. Dávejte pozor na své okolí a vyhýbejte se nebezpečným situacím.
- Neberte nic osobně. Setkáte se s lidmi, kteří přežívají v extrémních podmínkách, a jejich chování může být nepředvídatelné.
- Respektujte prostor. Pokud narazíte na tábor bezdomovců, snažte se nerušit jejich soukromí a nefotografujte bez svolení.
Komu patří metro v New Yorku?
Newyorské metro patří městu New York, ale provozuje ho MTA (Metropolitan Transportation Authority). Pro cestovatele to znamená snadný přesun po celém městě, ať už se chystáte na Times Square, do Central Parku nebo za uměním do Metropolitan Museum of Art. Denně ho využívá zhruba 5,5 milionu lidí (před pandemií, v roce 2019!), což dělá roční bilanci 1,698 miliardy cestujících. Jízdenky můžete koupit na stanicích v automatech, a doporučuje se pořídit MetroCard pro rychlejší a levnější cestování. Nezapomeňte, že metro je v provozu 24/7, ale některé linky jezdí méně často v noci.
Proč je v New Yorku strašné metro?
No a proč je newyorské metro pověstné svou neefektivitou? Za prvé, je to historie. Nejstarší tunely se otevíraly už v roce 1904, ale některé nadzemní tratě pamatují dokonce rok 1885! Představte si to, cestovat po kolejích, které pamatují konec 19. století!
Ale to není všechno. Klíčem k pochopení je zastaralá technologie:
- Zastaralé signály: Elektromechanické signály, které řídí provoz, pocházejí z 30. let 20. století!
- Mechanické opotřebení: Tyto staré systémy se neustále kazí, a to i několikrát denně.
Výsledkem jsou časté zpoždění, přeplněné vlaky a frustrace cestujících. A to i přes snahy o modernizaci.
Pro aktivního turistu to znamená:
- Plánujte dopředu: Vždy si nechte dostatek času na cestu, zvláště pokud máte důležitý let nebo rezervaci.
- Sledujte aktuální informace: Sledujte informace o zpožděních a změnách trasy přes aplikace nebo na stanicích.
- Buďte připraveni na improvizaci: Zvažte alternativní dopravní prostředky, jako jsou autobusy, taxíky nebo Uber, pokud je to možné.
- Využijte čas: I přes nepříjemnosti, nezapomeňte, že jste v New Yorku! Prohlížejte si graffiti, studujte mapu metra, a užívejte si atmosféru.
Opravdu žijí lidé v newyorském metru?
Mýtus o rozsáhlém podzemním životě v newyorském metru je dnes už spíše minulostí. Po mých cestách po světě, kde jsem viděl mnohé, mohu říct, že realita je mnohem složitější. I když pověsti o obydlích v tunelech kolují, doba, kdy by se v nich skrývaly celé komunity, je pryč. Nezapomínejme, že toto prostředí je extrémně nebezpečné: tma, vlhkost, riziko úrazu, ale i nebezpečí plynoucí z kontaktu s ostatními lidmi.
A proč by vlastně někdo volil takové útočiště? Odpověď je prostá: nedostatek alternativ. A i ty se změnily. Většina bezdomovců v New Yorku dnes dává přednost přenocování v oficiálních azylových domech.
Když už mluvíme o bezdomovectví v metropolích, stojí za to zmínit:
- Ekonomické faktory: Dramatický nárůst cen bydlení, který žene lidi na ulici.
- Duševní zdraví: Velký podíl bezdomovců trpí duševními problémy, což ztěžuje jejich začlenění do společnosti.
- Závislosti: Problematika závislostí je dalším faktorem, který hraje roli v rozhodnutí člověka, zda vyhledá noclehárnu, nebo zvolí riziko ulice.
Z mé zkušenosti je patrné, že bezdomovectví je celosvětový problém, který vyžaduje komplexní řešení. Samotné newyorské metro ale už dávno není tím, čím bývalo v představách.
Proč v Americe z poklopů vychází pára?
Důvod, proč z poklopů v amerických městech stoupá pára, je docela praktický. Jedná se o součást systému centrálního vytápění, známého jako “district heating”. Přístup k bezpečnostním ventilům a dalším zařízením, které regulují tok horké páry nebo horké vody, je totiž často veden právě přes kanalizační šachty na ulicích. Když potřebují inženýři provést údržbu, opravy nebo nové napojení, musí přístup k danému úseku potrubí uzavřít. Proto vidíte páru, protože právě přerušili dodávku do určité části sítě, a pára uniká. Někdy dokonce můžete zahlédnout i barevné kresby nebo nápisy na poklopech, které se vážou právě k tomuto systému. Takže, pokud uvidíte v New Yorku (nebo jiném americkém městě) páru z poklopu, je to jen důkaz fungujícího a rozsáhlého infrastrukturního systému.
Proč z newyorské kanalizace vychází pára?
Pára stoupající z newyorských kanálů je fascinující podívaná, která má dva hlavní zdroje. Prvním je únik páry z rozsáhlé parní sítě společnosti Con Edison, která dodává teplo a elektřinu mnoha budovám v centru města. Tato síť je jednou z největších na světě a i malé úniky mohou vést k viditelné kondenzaci páry.
Druhým důvodem je kontakt chladnější vody s povrchem parních trubek, což způsobuje okamžité odpařování. Tento jev je nejčastější v zimních měsících. Charakteristické oranžovo-bílé „kouřovody“, vysoké až 3 metry, jsou vlastně odvětrávací šachty, které odvádějí páru a kondenzát na povrch.
Tyto kouřovody se staly ikonickým prvkem New Yorku, často využívaným ve filmech a televizních pořadech k navození atmosféry města. Při procházce městem si jich určitě všimnete a můžete si být jisti, že se jedná o běžný a dokonce očekávaný jev. Pro skutečně poutavý zážitek se vydejte na průzkum čtvrtí jako Greenwich Village nebo SoHo, kde je jejich výskyt nejčastější.
Kdo financuje newyorské metro?
Takže, kdo platí newyorské metro? Odpověď je vlastně docela zajímavá. Polovina peněz pochází přímo od nás – od cestujících! Ano, z jízdenek a poplatků. Proto se taky neustále mluví o zdražování a zlevňování, je to přímá vazba na to, kolik lidí se metrem sveze.
A co zbytek? No, to už je trochu složitější. Financování se skládá z různých speciálních poplatků a daní, které jdou z kapsy státu a místních úřadů. To znamená, že i když zrovna nejezdíte, tak i tak se na provozu metra podílíte – skrze daně. Zrovna v New Yorku je to celkem složité, protože do toho vstupuje spousta různých fondů a dotačních programů.
Ale co je důležité? Bez kombinace těchto příjmů by newyorské metro zkrátka nemohlo fungovat. A věřte mi, v tak obrovském městě a s takovým počtem cestujících, je to opravdu kolosální finanční zátěž!
Proč se v New Yorku z kanalizace kouří pára?
Nuže, přátelé, ptáte se, proč se z newyorských kanálů line pára? Jsem svědkem mnoha putování a mohu vám povědět. Je to prosté, ale důmyslné. Město pod zemí dýchá jako obří plíce, a aby se to dýchání udrželo, musí se přebytečná energie uvolňovat. Ta pára, kterou vidíte stoupat k nebi, je v podstatě přebytečný horký vzduch a pára, která se uvolňuje z masivního systému vytápění a distribuce páry, který se skrývá pod chodníky. Aby se předešlo katastrofám a explozím, ten nadbytečný tlak je kontrolovaně vypouštěn na povrch. A ty pestrobarevné, nejčastěji oranžovo-bílé trubice, které tu páru odvádějí? Jsou tam pro vaši bezpečnost, aby je bylo dobře vidět a aby se nikdo náhodou nespálil. Je to jako preventivní opatření proti vulkánu v útrobách města. Neuvěřitelné, že?
Kdo vlastní newyorské metro?
Newyorské metro patří městu New York, ale provozuje ho organizace zvaná MTA (Metropolitan Transportation Authority). Denně přepraví neuvěřitelných 5,5 milionu lidí (údaj z roku 2019), a za celý rok to dělá skoro 1,7 miliardy cestujících! Je to jedno z nejstarších a nejrozsáhlejších metropolí na světě, takže se připravte na pořádný zážitek a trochu chaosu.
Žili lidé pod zemí v New Yorku v 80. letech?
V pozdních 80. a na počátku 90. let se New York potýkal s obrovským problémem bezdomovectví. Tisíce lidí se toulaly ulicemi, hledajíc útočiště před chladem a beznadějí. Většina z nich hledala úkryt na ulicích, v provizorních přístřeších nebo v přeplněných noclehárnách. Ale pro mnohé bylo i to příliš riskantní.
Menší skupina, fascinující a děsivá zároveň, si zvolila život pod povrchem. Hluboko v temných útrobách rozsáhlého metra a železničních tunelů, v srdci pulzujícího města, si našli domov. Tyto tunely, často i přes kilometr dlouhé, nabízely relativní útočiště před zimou a zraky světa. Život tam byl však krutý, plný nebezpečí, nemocí a totální izolace. Místa jako tunel pod Central Parkem nebo úseky v blízkosti stanice Grand Central se staly domovem pro stovky lidí, vytvářející vlastní komunity s vlastními pravidly a přežitím na pokraji společnosti.
Zvyšuje se kriminalita v newyorském metru?
Podle Paula Rippinga, ředitele pro výzkum ve společnosti Vital City, se počet násilných trestných činů v newyorském metru v letech 2014 až 2024 téměř zdvojnásobil – z 1445 na 2745. Zvláště alarmující je, že od roku 2019 zaznamenali nárůst o 15 procent. Pro srovnání, představte si, že by se takový nárůst odehrál v celém Pražském metru. Každý den by se to promítalo v atmosféře strachu. Doporučuje se zvýšená ostražitost, zvláště v pozdních hodinách. Místní mi doporučili sledovat okolí a držet cennosti v bezpečí.
Proč jsou v New Yorku tunely namísto mostů?
Důvod, proč se v New Yorku stavěly tunely spíše než mosty, sahá hluboko do historie. Představte si, že byste chtěli postavit most vedoucí na Manhattan. Jenže, a to je klíčové, pro takový kolos by byl na straně Manhattanu potřebný dlouhý a komplikovaný přístup, což by bylo zkrátka nerealizovatelné. Terén a zástavba by to nedovolily. Proto, po zralé úvaze a debatách, se v roce 1913 ukázalo, že nejlepším řešením pro dosažení cíle – spojení s ostatními částmi města – bude stavba tunelů. To se ostatně potvrdilo jako geniální krok, umožňující nejen efektivní dopravu, ale i zachování unikátního panoramatu města.
Která katastrofa v newyorském metru byla nejstrašnější?
#DnesvHistorii: #VTenDen roku 1918 se odehrála nejhorší nehoda v dějinách newyorského metra. Dřevěný vlak vykolejil v tunelu pod ulicí Malbone Street v Brooklynu (dnes známé jako Empire Boulevard), což si vyžádalo životy přibližně stovky cestujících. Pro představu: tehdejší vagóny byly z hořlavého dřeva a osvětlované plynovými lampami, což po nehodě způsobilo obrovský požár.
Zajímavost: Tato tragédie vedla k modernizaci metra – postupně byly nahrazeny dřevěné vozy ocelovými a zavedeny elektrické osvětlení. Nehoda na Malbone Street zůstává mementem nebezpečí, které skrývá i zdánlivě bezpečná doprava.
Žijí bezdomovci v newyorském metru?
Po mnoho let sloužil systém newyorského metra jako neoficiální útočiště pro bezdomovce, jak z řad místních obyvatel, tak i z řad příchozích z celého světa. Představte si tu realitu – pulzující tepnu města, kde se prolínají světy, osudy a kontrasty. Vzpomínám si na návštěvu Tokia, kde jsem byl svědkem téměř neexistujícího bezdomovectví, na rozdíl od mnoha evropských metropolí. V New Yorku však problém přetrvává, a to i přes snahy státu a soukromých organizací. Společné úsilí přineslo znatelné zlepšení, ale hluboké kořeny sociální nerovnosti nelze vytrhnout ze dne na den.
Není to jen otázka ubytování. Bezdomovci v metru často hledají útočiště před nepřízní počasí, pocitem izolace a nebezpečím na ulicích. Vzpomínám si na atmosféru v indickém Bombaji, kde jsem viděl komunity žijící doslova pod mosty. Systém metra v New Yorku, ačkoliv je obrovský, nabízí jen omezené možnosti. Problém se komplikuje s dalšími faktory, jako je duševní zdraví, závislost a nedostatek přístupu ke službám. Prohlídka metra v Berlíně mi připomněla důležitost investic do sociálních programů, které mohou hrát zásadní roli. New York, se svou rozmanitostí a dynamikou, musí čelit této výzvě s odhodláním.
Které metro je větší, moskevské nebo newyorské?
Ahoj cestovatelé! Otázka, které metro je větší, v Moskvě nebo v New Yorku, je častá a odpověď je fascinující.
New York má jednoznačně navrch! Jeho podzemní systém je impozantní.
Některé rozdíly:
- Délka a stanice: Newyorské metro se pyšní třikrát delší sítí tratí (1070 km oproti 346 km v Moskvě) a má dva a půlkrát více stanic (472 vs. 206).
- Historie a charakter: Zatímco moskevské metro je známé svou honosnou architekturou a hloubkou stanic, newyorské metro je spíše syrové a autentické. Jeho historie sahá až do roku 1904 a je neodmyslitelně spjaté s pulzujícím životem města.
- Komplexnost a chaos: Newyorský systém je komplikovanější, s mnoha přestupy a linkami, které se kříží a prolínají. Orientace může být zpočátku náročná, ale s trochou cviku a pomocí mapy se dá zvládnout. Moskevské metro je naopak známé svou přehledností.
- Zážitky: Cesta newyorským metrem je jedinečný zážitek. Uvidíte různé kultury, uslyšíte různé jazyky a zažijete atmosféru, kterou nikde jinde nenajdete. Můžete dokonce narazit na pouliční umělce, kteří zpříjemňují cestu.
Takže, pokud hledáte rozlehlost a autentický zážitek, New York vítězí. Ale ani moskevské metro není k zahození, především pro svou monumentálnost a efektivitu.
